Vývojová kineziologie ve fitness

Když jsem se přihlásila na kurz Vývojová kineziologie – revoluce ve fitness, byla jsem plna očekávání. Až na kurzu samotném jsem zjistila, že moje tělo ze začátku vůbec nemělo ponětí, co po něm vlastně chci. Vše se ale opět nastartovalo… jako dřív…

Zdravý kojenec hned po narození ví, kde najít matčino prso a jak z něj sát, později ví, jak zvednout hlavičku, jakým způsobem se zvednout na ruce, přetočit se ze zad na bříško, sáhnout po hračce,… lézt, postavit se a konečně chodit. Nikdo ho to neučí. Malé dítě nic nedělá náhodně. Aby někam sáhlo, nejprve se podívá tím směrem a pak zvedne ruku. Aby někam vylezlo, postavilo se – opět se dívá za vytouženým předmětem, používá ruce a nohy jako hybný motor … a jeho konečným cílem je, aby došlo k „nejvyššímu pohybu“, k vzpřímené chůzi.

Malé dítě nerozumí našim pokynům, jak to či ono udělat – stáhni lopatky k sobě, ramena od uší, vytáhni hlavu do prodloužení páteře, zatáhni břicho, podsaď pánev. Ideální motorické programy máme všichni v mozku od narození. Během života bohužel přestáváme pracně budovanou motoriku používat tím, že ve škole se začneme hrbit. Běhání venku děti raději vymění za sezení u počítačů, tabletů a telefonů. Naše tělo si začne vytvářet nové pohybové varianty pro pohyb nebo držení těla, které si mozek začne špatně vyhodnocovat a zapisovat jako náhradní pohybové vzory. Tím vznikají různé svalové dysbalance, mění se držení těla k horšímu. Ideální motorické programy sice někdy zapadnou hodně hluboko, ale nikam nevymizí. Ideou k pohybu jsme schopni je opět vyvolat a upravit tím i držení těla.

Popíši vám to na cviku Plank nebo-li vzpor na předloktí. Tento cvik a v podstatě každý! cvik by měl být celotělový. Pokud při vzporu použiji pokyny: stáhněte lopatky od uší a k sobě, zatáhněte břicho a podsaďte pánev, abyste se neprohýbali v bedrech – zapojíte pouze jeden segment těla (břicho) a ne tělo jako celek. V tu chvíli se vypojí ruce a nohy – nemají stabilitu, jsou volné a ještě k tomu nemůžete přirozeně dýchat. Pokud ale využijeme myšlenku k pohybu vpřed – musíme se tedy chtít někam podívat, něco uchopit ústy, cítit, slyšet, tím se tělo napřímí, aby splnilo myšlenkový pochod. Ruce a nohy se také chtějí pohybovat vpřed – tělo se vám samo nastaví do správné pozice (lopatky se zacentrují, končetiny se opřou, jsou stabilní). Základem je tedy uvolnění hrudníku, nic nikam nevtahovat, netlačit, nezatínat. Při zaktivování celotělového hybného procesu se vytvoří opory samy, přesně tam, kde je potřeba. Náš mozek sám zajistí stabilitu a zpevnění segmentů těla bez našeho vědomí tak, jako když jsme byli malí, když jsme nerozuměli těm divným „zatínajícím pokynům“ jak nastavit naše tělo.

V tomto článku jsem použila materiál z článku: Vývojová kineziologie ve fitness od V.Rázla.